Překlad:

                  Komondor, hugarikum s bílou „šubou“

     Je těžké, hovořit o komondorovi bez jakékoliv nadnesení, ale snad to lze prominout, pokud se jedná o prastaré maďarské plemeno. Vždyť spolu s ostatními maďarskými psy – je organickou částí naší minulosti a národního dědictví.

                             Vyšlechtěn v Maďarsku

     Myslím si, že je málo Maďarů, kteří by nerozuměli poselství již klasické věty z filmu „A tanú“ („Svědek“): „Tohle je maďarský pomeranč, trochu žlutý, trochu kyselý, ale je náš!“Kolikrát toto zaznělo v různých situacích… Takže s radostí mohu prohlásit, že komondor tvoří výjimku mezi dlouhou řadou „maďarských pomerančů“, protože se můžeme pyšnit něčím nezaměnitelným, národním pasteveckým psem.

     Náš komondor chránil a hlídal majetek již našich předků, za doby stěhování národů. Žil v tvrdých podmínkách a jeho dokonalost jenom potvrzuje fakt, že se od té doby téměř nezměnil. Jeho povahové vlastnosti    a vzhled se zachovala téměř nezměněna. Je schopen své původní úkoly do dnešní doby vykonávat dokonale. Běhání kolem stáda, přenechává svým menším příbuzným, on se musí soustředit na větší práci, je odborníkem na ochranu stáda před vetřelci. Práci pasteveckých psů, hlídajících stáda, bychom neměli podceňovat. Byli podrobeni velmi přísné, takříkajíc nelítostné selekci, aby byli schopni přežít a přitom chránit jim svěřené statky v nejtvrdších podmínkách a časech strádání. Tuto práci museli zastat samostatně, to vyžadovalo fyzicky silné, sebevědomé psy s pevným zdravím. Známe více takových plemen, ale komondor mezi nimi vyčnívá.

                              V srsti je pravda

     Jednou ze zvláštností komondora je jeho srst, která si spíše zaslouží název kompozice kožichu. Nejen, že je velmi líbivá na pohled, ale má i vážný praktický význam. Dlouhé vlnité pesíky a jemnější podsada, vytvoří šňůry anebo zplstnatí do stuh, širokých jeden až dva prsty. Tato struktura připomínající štít, se postará o to, aby komondor vycházel z bojů nezraněn. Přitom, stejně jako šuba pastevců, poskytuje psovi výbornou tepelnou izolaci. V létě, nedovolí slunečním paprskům hluboko proniknout, v zimě zase dokáže udržet tělesnou teplotu. Barva srsti je výhradně bílá. A v noci hrála důležitou roli, neboť pánovi pomáhala rozlišit komondora od vetřelce kradoucího ovce.

Přestože je „kožich“ komondora bezpochyby jeho ozdobou, hodně lidí znejistí, když vidí „zanedbaného“, zacuchaného psa. Ale skutečnost a stav není tak dramatický. Je pravda, že neobvyklá srst vyžaduje nějakou tu péči, ale ne neustálou. Srst komondora se nedoporučuje – a ani moc nelze – klasickým způsobem – česáním, kartáčováním- narušit. U psů mladších jednoho roku se to zakazuje. Po jednom roce se jednotlivé chlupy začínají spojovat a tvořit typické komondoři lokny. Později, stačí co půl roku, velmi zafilcované chuchvalce srsti od konce směrem k tělu roztrhat tak, aby tyto prameny nebyly tenčí než palec. Udržovaná srst v této formě je téměř samočisticí. Špína se z takto spojené plochy, sama odrolí. Dříve pastevci při stříhání ovcí, sundali kabát i ze svých komondorů. Z občasného ostříhání se svět nezboří, ale měli bychom se toho vyvarovat. Hovoříme – li o srsti, je důležité se zmínit o cloně na očích komondora. Jakkoli je to neuvěřitelné, komondora vlasy visící mu do očí nijak neruší a je schopen se s nimi orientovat, přímo je potřebuje. Ostříhaná clona, i když s dobrým úmyslem, nejenže komondorovi chybí, ale může zapříčinit vývoj oční choroby.

                                Distingovaná inteligence

     Charakter a povahové vlastnosti, ještě více vyčleňují komondora od plemen se stejnou pracovní náplní. I když při své práci musel vystupovat tvrdě a rozhodně, jeho chování není přeci jenom tak chladné. To samozřejmě neznamená, že svou úlohu plní méně účinně. Protože jeho neoblomnou odvážnost nemůže nic zlomit. Jeho cílem ovšem není prvotně zničení protivníka, nýbrž jeho odzbrojení. Razantní síla útoku zrcadlí jeho poctivou mentalitu. Bojuje tváří v tvář, a když protivníka skolí, nezačne ho trhat na kusy, ale čeká na příchod svého pána. Nezkrotná divokost je mu cizí. Jeho bdělost nelze zpochybňovat ani ve dne, a i když celé hodiny leží jako hromada bílých hadrů, zdánlivě lenivý, zachvívající pruhy chlupů kolem uší a očí prozrazují, že i tehdy sleduje své okolí. S příchodem večera, se ale jeho chování zcela změní. Obživne a v pravidelných intervalech hlídkuje na svěřeném území.

    Komondora spojují velmi jemné nitky se svým pánem a jeho rodinou, ke kterým se chová velmi důvěrně Velice dojemný je opatrný, trpělivý přístup tohoto robustního zvířete k dětem. I když je dominantní osobnost, je vysloveně závislý na svém pánovi a nezaplétá se s ním do boje o dominanci. Milovníci komondorů zdůrazňují citlivost těchto psů, díky které rozpozná náladu a psychické rozpoložení svého pána, a na které podle vlastního rozhodnutí reagují. Např. okamžitě vyčlení neoblíbené osoby, ke kterým se chová nepřátelsky. Neutrální osoby pouze zkontroluje, avšak zůstává vůči nim pozorný. Ke známým je přátelský a bezprostřední, ale kolem krku jim nikdy nepadne.

                             Více než osobní strážce

     I když je komondor schopen bez přemýšlení skočit pro svého pána          a rodinu do ohně, jeho základním úkolem je pozemku, dvora a majetku. Tato vrozená schopnost je zakotvena tak hluboko v genech, že absolutně nepotřebuje žádný zvláštní výcvik, má to doslova v krvi. Při nesprávně vedeném výcviku na figuranta, se může charakter komondora změnit          a jeho reakce a útoky zvrtnout v ruskou ruletu. Jak popisují někteří figuranti. Práce s komondorem není na obraně snadná, neboť srst kryje psovi oči a mimiku tváře, a nemůže tak předvídat jeho reakce.

     Lpění na svém teritoriu je tak silné, že ani otevřená vrátka komondora nezlákají k toulání. Díky pasteveckému dědictví, dobře vychází i s ostatními zvířaty a bere je jako další úkol k střežení. Při správné socializaci stejně dobře vychází i s ostatními psy. Výcvik komondora je možný, ale musíme od něj očekávat odpovídající výsledky a požívat vhodné motivační prostředky odpovídající plemeni. Komondor je sebevědomý a samostatný pes a odmítá jakoukoli formu nátlaku. Byl vyšlechtěn tak, aby pracoval na základě samostatného přemýšlení, a tak zadané, ale jemu zcela nevyhovující úkoly přehodnotí. Od pána vyžaduje pozornost, jehož hlavním cílem je vytvoření láskyplného vztahu se správnou hierarchií. Pán by při výchově měl brát ohled na jeho hrdou a suverénní osobnost.

                          K obsahu forma

     Další předností komondora je jeho tělesná stavba. Pozorování komondora v pohybu v nás zanechá doživotní zážitek. Stejně jako pohyb,    i jeho vzhled je majestátní. Překvapující je lehká elegance, s níž pohybuje svým robustním tělem. Málokdo, by věřil, že pes, který celý den leží v trávě, je schopen tak dynamického útoku. Je mu vlastní i schopnost neuvěřitelné koordinace, kde hraje velkou úlohu jeho silný ocas. Díky němu je schopen ve vzduchu změnit směr, což je u tak velkého zvířete dokonalý výkon. Ideální komondor je statný pes s velkým rámcem. Typ, ve kterém je hodně materiálu. Toto je požadovaná stavba těla. Jen ta zvládla nároky, kladené na výkon a znamenala účinnou zbraň v boji. Naopak nevhodná je příliš velká kohoutková výška, nedostatečně hluboký a široký hrudník, málo stabilní končetiny. Protože všechny zmiňované chyby uvolňují stavbu těla.

                           Vysoké výkony, nízké požadavky

     Komondor má velice nízké nároky, jeho základní nároky jsou láskyplný přístup, umožňující samostatnou práci a prostornější teritorium, (zahrada, dvůr, statek). Držení v bytě je možné pouze v případě, že bude mít možnost neustále chodit ven a dovnitř, nebo pokud jsou místnosti tak velké, že se v nich bude bez omezení pohybovat. Komondor si nepotrpí na moderní vymoženosti dnešního světa, rád sice polehává na kanapi, ale nejlépe se cítí venku, pod širákem.

                             Bez domoviny v domovině

     Navzdory své výjimečnosti, se komondor v Maďarsku nikdy nestal oblíbeným plemenem. Ani tehdy, když se stali módními velcí pastevečtí psi. Přitom je komondor bezesporu dokonalý hlídač, je nenáročný, svou práci vykonává neúplatně a díky němu se majitel cítí bezpečně. Za to všechno očekává jen lásku, pozornost a úctu. Ale jeho místo zabrala jiná plemena, přitom se v Maďarsku narodil, dokonale se přizpůsobil zdejšímu klimatu, i jeho mentalita zapadá do domácích podmínek.

     Toto omezení přece jen přineslo něco pozitivního. Chovatelé eliminovali menší chyby, které by se při hromadném chovu spíše ustálily. A mohli tak uchovat komondora takového, jakého vytvořili naši předci.

Proto si se smíšenými pocity uvědomuji, že v cizině ke komondorovi přistupují s větším zájmem a úctou než doma.

                                           Autor: Udvardiné Ilona Lukács

                                           Překlad: Michel Foster

                                           Upravila: Karin Mikolášová