Doba pomalu mění venkov i smýšlení lidí. Kteří už netouží mít psa jen jako hlídače, ale považují jej za člena rodiny, s nímž chtějí trávit volný čas. Většina populace komondorů, kteří se v současné době podílí na chovu, nehlídá na opuštěných pustách, ale jsou spolehlivými hlídači v moderních zahradách. Ukázalo se, že se dokázali přizpůsobit a svého pána rádi doprovází v přírodě, na túrách, vedle kola (s ohledem na jeho fyzický vývoj v mladém věku) nebo na cvičiště.

  Přestože jsem s fenou Astiagis Histori Himes (Axou), úspěšně splnila zkoušku z výkonu ZM podle národního zkušebního řádu. Nelze komondora považovat za plemeno, které se vyrovná klasickým služebním psům. Jeho naturel je jiný a vděčí za to práci, pro kterou byl vyšlechtěn. Komondor byl nucen pracovat i rozhodovat se sám. Je to inteligentní a osobité zvíře, které při správném vedení, splní ochotně jakýkoliv povel (pokud ho umí). Nebude jej však mnohokrát opakovat. Výcvik by měl být veden formou hry a trvat jen tak dlouho, dokud psa baví. Nesmírně důležitá je správná motivace. Za podobných okolností je schopen splnit zkoušky Základní ovladatelnosti. Samotnou obranu, považuje komondor za ochranu majitele. Proto v cizím prostředí útočí především v blízkosti majitele a na zákus do ochranného rukávu je třeba jej učit. V opačném případě útočí kdekoli v oblasti horní poloviny těla.
  Přesto návštěvu cvičiště všem vřele doporučuji z důvodu socializace, kontaktu s ostatními psy, výchovy, i základního výcviku. Pes takového vzrůstu jako je komondor, by měl být majitelem ovladatelný.

  Komondor je díky srsti velmi otužilý a dobře snáší letní i zimní extrémní teploty. Na otevřené pustě, byla jeho srst často jedinou ochranou před nepřízní počasí, která ho dokonale izolovala. Dnes je srst obdivovaným a přitažlivým znakem a spolu s vlastnostmi, které komondor chová vůči své rodině (oddanost a rozvážnost) z něho činí výjimečného společenského psa. Někteří majitelé propadli jeho kouzlu natolik, že jej drží v domě přestože mají prostornou zahradu. K cizím lidem i návštěvám však podobné city nechová a opatrnost majitele bývá na místě.







Pes rodinný:

  Potencionální zájemci o štěňátko se nás často ptají, jak se komondor chová k dětem. Z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že je to pes mimořádně tolerantní. Díky své velikosti, síle a rozvážné povaze nereaguje hystericky a raději jde stranou, pokud má pozornosti ze strany dětí dost. Důležité je štěňátku ukázat hierarchii a tu stále udržovat. Na druhou stranu bychom děti neměli nechávat bez dohledu a učit je jak se psem zacházet, aby mu neublížili. Respektovat jej při krmení a v době spánku. Při správném vedení, vznikne mezi dítětem a psem nerozlučné pouto. Komondor dokáže být k dětem i přes svou velikost neobyčejně opatrný.

  Zdá se, že navždy pominuly doby, kdy pastevci vodili své komondory na výstavy neupravené a se slámou v srsti.
  V poslední době se z výstav, které slouží odbornému zhodnocení plemene nezbytnému pro chov, stává show. Především závěrečné soutěže, na které jsou psi pečlivě upravováni a oblečení vystavovatelů vystihuje výjimečnou atmosféru, potěší oko nejednoho diváka. Dospělý komondor s dlouhou srstí a elegantním pohybem bývá pro ostatní plemena velkou konkurencí. Pokud se krásný jedinec probojuje tak daleko, nezřídka se stává vítězem celkovým.







Pes canisterapeutický:

  Od května 2007, kdy jsme s Axou a Achillem, úspěšně složili canisterapeutické zkoušky, se canisterapii a aktivitám se psem věnujeme intenzivně, ale s přihlédnutím k jejich stáří. Zkoušky i praxe prokázaly, že se komondor v canisterapii osvědčil. Vděčí za to důkladné socializaci, kterou jsme Axe i Achillovi věnovali, ale především vrozeným povahovým vlastnostem, na kterých jsme při výcviku a přípravě mohli stavět. Práce v canisterapii klade na psa vysoké požadavky. Jeho chování musí být přátelské vůči klientům, aby na ně působil pozitivně a svou přítomností jim dělal radost. Čas strávený s canisterapeutickým psem, přináší postiženým úlevu a fyzické uvolnění.   Jak jsem se zmínila, kritéria na canisterapeutického psa jsou vysoká a jedinec, který napadá bez příčiny nebo reaguje hystericky na nečekaný hluk nebo pohyb tuto práci vykonávat nesmí. Při zkouškách obstojí jen jedinec s pevným a vyrovnaným charakterem.
  Ačkoli Achill a Axa nebyli pro canisterapii připravováni záměrně od raného mládí, zvládli ji výborně a my bychom v této práci rádi pokračovali i v budoucnu s jejich nástupci. Manžel Mgr. Přemysl Mikoláš, pracuje jako psycholog v ÚSP v Hrabyni, Dětském domově se školou v Těrlicku a Dětském domově Čtyřlístek v Havířově a ve Speciálním pedagogickém centru pro poruchy autistického spektra a vady řeči v Ostravě-Zábřehu, kde se věnuje i canisterapii. Více si o naši práci můžete přečíst v odkaze canistearpie.